NEČEKEJ  VÍC          
Antonín Borovička

1,2,3,4;  a PŘEDEHRA 4 takty

1.) Po větru vlála šála, v slzách se krásně smála,
    k loučení vlak že houká nám.
    Tvář měla příchuť slánky, já stavěl z písku zámky,
    na nádraží jsem zůstal sám.
    Ten její smích tam stále zní, snad měla říct,
    že nemá lístek zpáteční,

REFREN: 
    Bůh ví kde jsou všechny ty dávné lásky z mládí,
    odvál je čas a už se zpátky nevrátí.
    Měla mě ráda, měl jsem ji rád,
    já první lásku chtěl vážně brát.
    Mě-la mi říct, až budu jen vzpomínka mládí,
    nečekej víc, i sny se jednou rozplynou.
    A dávné lasky bůh ví kde jsou,
    vzpomínky nám jen zůstanou.

2.) Už tam jen chvíli stála, v slzách se krásně smála,
    k loučení vlak že houká nám.
    Někdy zas v dálce píská a mě se stále stýská,
    na nádraží dál chodívám.
    Ten její smích stále tam zní, dnes už to vím,
    neměla lístek zpáteční.

REF.: Bůh ví kde jsou . . .   2x 

F I N E